Vítejte na mých stránkách, kde prezentuji svou tvorbu.
Ina Berger
Kdo jsem?
Narodila jsem se před 45 lety v Liberci a žiji zde po celý život. Mám dvě úžasné dcery a čtyři kočky.
Jako fotografka beru foťák všude s sebou, kamkoli jdu. A všude fotím. Dostala jsem se také tam, kam se běžně veřejnost nedostane. V průběhu let mého focení a snažení se mi dostalo mnohde privilegia a dostala jsem povolení fotit i tam, kde by jiní nepochodili. Mohu Vám tak slíbit naprosto exkluzivní materiál, profesionálně zpracovaný a umělecky prezentovaný. Mé knihy jsou jedinečné nejen v našem malém libereckém rybníčku, ale i v rámci republiky svým zaměřením, samotným obsahem i originálním designem.
Snad každý člověk má nějakou fobii, já mám fobii z bílých stran a ostrých hran fotek v knihách. Toto proto v mých knihách nenajdete, ani v jedné. Mé knihy jsou celé barevné, opravdu celé.
Nabízím praktické KALENDÁŘE tématicky zaměřené z mých fotek.
Mám zato, že i kalendáře by měly překonávat konzervativní pojetí. Ať už jde o barvu papíru, téma nebo počáteční měsíc.
Kalendáře nabízím celoročně. Sami si určíte počáteční měsíc. Toto personalizované přizpůsobení je praktické, chcete-li kalendář věnovat k narozeninám, výročí, jmeninám nebo jen tak pro radost kdykoliv v roce.
Má nabídka je neustále průběžně rozšiřována o nová témata. Sledujte mě, ať Vám novinky v nabídce neuniknou.
Co dělám?
Chodím a fotím a vše ostatní se dělá samo.
Kéž by to tak bylo!
Realita je ale mnohem zajímavější:
Všechny činnosti pro projekt nutné zajišťuji sama. Mé projekty zahrnují velmi pestré jednotlivé činnosti: hledání objektů zájmu pro focení, rešerše a studium informací o uměleckých dílech, historii památníků, pomníků a reálií k vitrážím, hřbitovům, ... fyzické chození na místo a pořizování fotografií, jejich následné zpracování, zařazení do správné složky, poté umístění do knihy, popis fotky, dále zpracování fotek pro mé kalendáře, a samozřejmě také tvorba v online světě: tvorba webu, průběžné doplňování nových produktů do e-shopu, prezentování mých fotek na YouTube ve videích, samozřejmě tvorba vizitek, letáků a jiných propagačních materiálů... Na prezentování na sociálních sítích už mi nezbývá vzhledem k náročnosti všech těchto činností moc času. Zkrátka všechno potřebné dělám sama. Zároveň se snažím o normální bytí v přítomném běžném životě: zajišťování chodu domácnosti a vše, co dělám, je velmi časově náročné, veškerý volný čas věnuji tvorbě kalendářů a pro dokončení knih, abych široké veřejnosti co nejdříve už mohla ukázat krásy (nejen) Liberce z různých úhlů pohledu, v ucelených souborech a více detailněji, než kdekoli jinde zatím byly k vidění.
Co všechno fotím?
Ve zkratce řečeno: fotím vše kromě lidí. Můj seznam předmětů zájmu je opravdu obsáhlý: rostliny, hmyz (vážky, motýli a speciálně pestřenky jsou mí velcí oblíbenci), zvířata (v zoologických zahradách i volně žijící), krajinky, hřbitovy: náhrobky, hrobky, andělé, plačky, ..., památníky, pomníky, pamětní desky, sochy, plastiky a všemožná jiná umělecká díla: sklo, šperky, mozaiky, obrazy, ...ale také celé budovy a pohledy na města, hrady, zámky, interiéry významných budov, vitráže, umělecký nábytek, obrazy, sbírky muzeí a galerií. Opravdu je toho mnoho.
Proč to dělám?
Moje tvorba se snaží zaznamenat co nejvíc historických artefaktů, které v Liberci zatím ještě máme. Doba a s ním i moje rodné město se mění překotnou rychlostí. Zanikají odkazy na naši minulost, ať už rakousko-uherskou, sudetoněmeckou, či předrevoluční. Čas plyne, lidé zapomínají, památky na časy minulé mizí. Snažím se je proto (ty, které zbyly) nezaujatě uchovat alespoň na fotkách. Vážím si našich předků, naší minulosti, ať už se jednomu líbí, či ne, utvářely tvář našeho města všechny epochy a obyvatelé. Můžeme je teď s odstupem času soudit, chválit, nebo zavrhovat a v duchu si odplivnout. To však nemění nic na faktu, že i tito lidé, tyto epochy, utvářely rysy města a jeho obyvatel. Každý z nás vychází z nějakých svých předků, z nějaké tehdejší doby a zkušenosti. Z historie se můžeme poučit, ničením pomníků a soch se minulost nezmění, jen naším přijetím a nápravou věcí. Kulturní dědictví s sebou přináší především zodpovědnost za uchopení minulosti, kvalitní žití v přítomnosti a plánováním co nejlepší možné budoucnosti pro naše potomky. Vždyť i oni se jednou ohlédnou a zeptají se: Jak žili moji předci? Co vytvořili? Co zbořili? Měli pravdu nebo se mýlili? Udělali opravdu vše, co mohli? A co mohu teď udělat já? Mám na ně navázat nebo jít zcela odlišnou cestou? Moji práci s kulturním dědictvím chápu především jako milou kreativní povinnost vůči mým předkům a vůči nejen mým vlastním dětem.
